top of page
Vyhledat

Zázračná proměna obyčejné hlíny - malovaná lidová keramika

Ve Slovenské lidové majolice už 140 let mistři řemesla rozvíjejí zděděné tradice, rukama a srdcem tvoří keramickou duši regionu. Všechny výrobky jsou ručně vyrobeny a malovány. Každý kus je jedinečné dílo. Modranská majolika a majoliková ornamentika jsou zapsány v Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví Slovenska.


Ručně vyrobené vázy s typickou malbou lidové tvorby
Modranská lidová keramika

A jaký je vlastně ten zázračný proces proměny obyčejné hlíny na malovanou keramiku? Proces výroby lidové majoliky navazuje na staleté tradice hrnčířského řemesla v Modre. Celá výroba je ruční práce. Hlínu jako první dostane do rukou mistr džbankář. Ten s pomocí hrnčířského kruhu vdechne tvárné hlíně formu. Vytočený džbán či váza následně odpočívají a pomalu schnou. Stále však potřebují péči hrnčíře, který keramiku dále zapravuje a obtáčí, aby se nezdeformovala nerovnoměrným schnutím. Když je syrový střep dokonale vysušený, což může u větších kusů trvat až jeden měsíc, může jít na svůj první výpal do keramické pece. Výpal v peci se provádí při teplotách 980 – 1000 °C po dobu 8 hodin.


Z vysušené křehké hlíny je po výpalu pevný, odolný a porézní keramický střep, se kterým se může dále pracovat. Vypálený střep přechází do rukou dalšímu kutilovi, uměleckému keramikáři - malíři. Malíř střep ponoří do podkladové glazury, na kterou volnou rukou maluje dekorace. Namalovaná majolika se opět vypálí v keramické peci při teplotě 950 – 1150 °C. Glazura nemá jen estetickou funkci, keramický střep se díky ní po vypálení stane nepropustným a odolnějším. Cesta hlíny, ze které šikovné ruce mistrů vytvořily jedinečnou Slovenskou lidovou majoliku, končí u sběratelů, ale i jako užitkový předmět v domácnosti. Vázy ožívají květinami, džbány vínem a talíře jídlem, čímž naplňuje své staleté tradiční poslání.


Malovaná krása ornamentů

Fáze vypalování, malby a glazování
Připraveno k ruční malbě

Typické motivy Modranské majoliky vycházejí z přírody: zobrazují růže, hřebíček, poupata květů ozdobené listy a malují se na bílou podkladovou glazuru. Na majolice mistři malíři zobrazovali i další prvky okolní přírody - vinnou révu, zvířata, ale i události ze života lidí, například sklizně, zabijačky, série postupů prací, například na poli.


Podle kombinací použitých barev rozlišujeme čtyři #typy dekorů:

  • Pestrý #dekor používá výrazné #barvy – červenou, žlutou, modrou zelenou, hnědou a fialovou.

  • Habánský dekor obsahuje všechny barvy jako pestrý dekor kromě červené.

  • Zelený dekor znamená dominantní zelenou barvu v kombinaci s hnědou, kterou se vykreslují kontury ornamentu.

  • Modrý dekor je malován výlučně modrou barvou.


Pagáče, pohoštění a květy na ručně vyráběné modranské keramice
Modranská majolika

Něco málo z historie


HRNČÍŘSTVÍ

Výroba keramiky patří k nejstarším oborům lidské činnosti. Prvními keramickými výrobky byly užitkové nádoby z pálené hlíny. Řemeslo, které se specializovalo na výrobu užitkového a kuchyňského nádobí, se nazývalo hrnčířství. Tento druh keramiky představuje především jednobarevné výrobky, které mají obvykle hnědou, zelenou, okrovou nebo žlutou barvu. Nádobí se nazývá také „hrnština“ a vyrábí se dodnes. V dílnách se v minulosti zhotovovaly hrnce různých velikostí, mléčníky, koláčové formy, džbány, mísy i kachlová kamna. Výzdoba hrnčířského nádobí je jednoduchá, vyplývá z jeho užitné funkce.

Pohoštění pro návštěvu, káva a čaj servírované v lidové keramice
Originální a jedinečné stolování


HABÁNI A JEJICH DOPAD NA MODRANSKOU KERAMIKU

Vznik Modranská malované keramiky ovlivnila sekta novokrstenců, na Slovensku přezdívaná habáni. Pro náboženské názory byli vypovězeni z alpských zemí, velká část přešla na Moravu a do oblasti západního Slovenska. V nových domovech zakládaly habánské dvory, věnovaly se hospodářství a řemeslům. Mezi řemesly vynikali džbánkaři, kteří znali výrobu pestře malované keramiky na bílém podkladu. Keramické výrobky habánů byly určeny vysokopostavené šlechtě a obchodníkům. Ve výzdobě habánské keramiky platila přísná pravidla. Keramika byla zdobena stylizovaným rostlinným vzorem, architekturou a cechovními znaky. Ve výzdobě bylo zakázáno znázorňování osob a zvířat. Keramiku malovali čtyřmi vysoce zářivými barvami na bílé polevě – modrou, žlutou, zelenou a fialovou hlinkou. Červená barva se při zdobení nepřipouštěla. Koncem 17. století se tradiční způsob života habánů narušil a splynuly s domácím obyvatelstvem. Džbankáři si založili vlastní dílny, nebo se zaměstnali v největším keramickém středisku v Modre. Tak se stala pestře malovaná keramika součástí sortimentu modranských džbankářů.

Linecké koláčky na jedinečném tácu z modranské keramiky
Pohoštění


MAJOLIKA

Vyšší formou keramiky je džbankářská výroba, přezdívaná také fajansa nebo majolika. Všechny tři názvy dnes vystihují keramiku politou neprůhlednou glazurou. Hlavním dekorativním prostředkem džbankářství je glazura, poleva, která po výpalu vytvoří na střepu tenkou sklovitou hmotu. Po prvním vypálení se střep ponoří do bílé krycí glazury, na kterou se za syrova nanáší malba. Vzory charakteristické pro džbankářství vznikají použitím keramických barev (barvítek). Džbankáři používají při malování štětce různé tloušťky. Malovaná keramika vypálením získává zářivou barvu. Malovaná keramika byla považována za „lepší nádobí“, které plnilo výsostně dekorativní funkci.

Proces výroby ruční technikou
Ruční výroba


Objevte dávnou krásu tradičního lidového řemesla. Nabízíme vám výjimečnou příležitost nahlédnout do zákulisí největších řemeslných dílen s nejdelší tradicí na Slovensku. Modřanská majolika a majoliková ornamentika je zapsána v Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví Slovenska.


12 zobrazení0 komentářů
bottom of page