Terakota pochází doslova z italského překladu: „pečená“ nebo „vařená země“. Jinými slovy, toto slovo bylo vypůjčeno z italského slovníku: terra („země“) + cotta („pečené“). Terakotové jíly jsou často bohaté na železo a jsou vyrobeny z druhu pórovité hlíny.
Terakota je obvykle vyrobena z poměrně hrubého, porézního typu jílu. To je nejprve tvarováno (nebo vyřezáváno), poté vypáleno do “tvrda". Ve starověku se tvrdnutí hlíny provádělo na horkém slunci, které bylo později nahrazeno pečením v primitivních pecích v popelu otevřeného ohně.
Ačkoli je terakota stále zemitý materiál, je robustnější než většina jiných zemitých materiálů, jako je například klasický jíl. Právě díky technice dlouhého a speciálního pečení v ohni, se stává velice pevným a odolným, dokonce tak silným, že jej lze použít jako náčiní na vaření a uchovávání jídla nebo na stavbu budov.
Specifickou vlastností přírodní terakoty z Imprunety, díky níž se využívá pro výrobu širokého spektra květináčů a nádob je, že její poréznost umožňuje, aby se vzduch a voda pohybovaly stěnami nádoby, čímž se předchází chorobám půdy a hnilobě kořenů. Terakotové květináče lze použít jak pro pokojové rostliny tak pro venkovní zahradničení. Terakota z Imprunety je skvělá i pro chladnější podnebí a to až do -30°C. Stěny terakotových nádob odvádějí vodu z půdy a pomáhají tak půdě rychleji vyschnout.
A co je terakotová keramika? Stručně řečeno, terakotová keramika, která se vyrábí v Itálii, je prodyšný, neglazovaný zahradní hliněný hrnec nebo květináč vyrobený pro zdravý růst rostlin. Obecně platí, že většina hliněných nádob je zvučná, v opačném případě nejsou dostatečně silné, aby držely množství půdy v zdravém rozložení. Právě ostrý zvuk naznačuje kompaktnost částic v terakotové nádobě.
Klasické hliněné květináče nebo obecně keramika bývají glazované, aby poskytly lesklý vzhled, který je sice na oko estetičtější, ale terakota je ve většině případů neglazovaná, zejména pro zahradnické využití, jelikož glazování je pro zdravý růst rostlin nevhodné.